Jako každý správný muž jsem v šest ráno vstal z postele a začal chystat snídani svým dětem, které jsem později musel odvést do školy a školky. Můj syn byl děsně nezbedný, takže jsem musel honit po celé kuchyni a vydávat přitom, přiměřeně autentické, zvuky letadla. Zato má dcera poslušně seděla u stolu a zírala na snídani, aniž by hla brvou. Ranní vstávání měla po matce. Ta dokázala dřepět v posteli i několik hodin potom, co jsem já už byl dávno oblečený a umytý. Nebylo moc času, a proto jsem začal nahánět děti do koupelny a pak je začal oblékat. Proklínal jsem zimu. V létě nebyl problém nasoukat synka do sandálů, chytnout ho za pracičku a odtáhnout ho za použití zdrobnělin nadávek do auta. Jenže v zimě, když si musel obléct svetr a dát si rukavice, to byl doslova teror. Když jsem konečně vypravil děti a téměř doslova je vyklopil ve dvou stanicích, vyrazil jsem zpět domů.
Doma má žena stále ještě nebyla schopna vypnout budík. Zaklapnul jsem ho a uvědomil ji, kolik je hodin, což mělo za následek sérii prudkých pohybů s bolestivým výsledkem. Poté co se vypakovala z koupelny, což ji mimochodem trvá déle, než kdejakému chlapovi, zasedla za stůl a začala mít nevtipné průpovídky na téma, že málo peru, málo vařím a že je doma binec. Ukuchtil jsem narychlo míchaná vejce, což ji zavřelo pusu alespoň na dobu, než jsem se stihl hladce oholit, napatlat kolínskou a obléct do fajnového obleku, protože je dnes den, kdy jdeme s klukama nakupovat. Před odchodem mě žena políbila se slovy, abych toho moc neutratil, načež jsem lišácky mrknul a vyletěl ze dveří.
Kluky jsem našel sedět v kavárně. Pili tequillu a k tomu přikusovali skořicové sušenky. Každý z nich měl pěkný oblek, šik vázanku a nový účes. Když jsme si všichni navzájem pochválili slazené tkaničky polobotek, dali jsme se do drbání. Mluvili jsme o sexy političkách a o tom, že jeden můj kamarád údajně viděl nějakého právníka, který v obleku neměl opasek a ještě měl tu drzost si sundat sako, i když neměl vestu. Pak jsme pokecali o tom, jak jsou naše ženy nepříjemné, jak pořád chtějí, abychom uklízeli a navzájem se utěšili slovy pasivní emancipace.
První pěknou věc jsem našel až v pátém obchodě, který jsme navštívili. Byly to kalhoty k obleku. Vzpomněl jsem si, jak moje žena naposledy nadávala, proč že vlastně musím mít dvoje kalhoty, když naráz na sobě můžu mít jen jedny. Nad touto historkou se všichni muži smutně pousmáli s vědomím, že ženy prostě nemůžu pochopit, proč některé věci děláme, jak je děláme. Kalhoty jsem samozřejmě koupil a k tomu i pěkný opasek. Vytáhl jsem tučnou peněženku a na pokladně ji lehce odtučnil.
Když jsme po šesti hodinách konečně byli hotoví, rozloučili jsme se s klukama a já vyrazil domů. Bylo půl třetí a má žena si ještě pořád nebyla schopná nasadit kalhoty, ani tričko a chodila doma jen ve spodkách. Ležela na gauči, sledovala závodní lyžování a nadávala na špatné podmínky sněhu, a na věci, kterým jsem zhola nerozuměl. Byl čas vysát, protože potom už budou doma děti a to už bych nestihl. Pro mou ženu to bylo ale nepředstavitelné a proto jsme se pohádali. Vmetl jsem jí, že sice chce, aby bylo v domě uklizeno, ale když chci vysát, není na to vhodná doba. Samozřejmě se děsně urazila a zabouchla za sebou dveře. Pomyslel jsem si, že se na to všechno můžu vykašlat. Naštěstí se za chvíli rozhodla, že je potřeba odejít do práce a že mě může v klidu nechat vysát, což jsem udělal.
Co mě toho dne opravdu naštvalo, byl fakt, že má moje žena naprosto děravou hlavu. Dneska měla vyzvednout děti, a až ve chvíli, kdy mi zavolaly ze školky, kdy přijedu, mi došlo, že na to musela zapomenout. Synek byl celý uplakaný a já byl děsně naštvaný. Dcera došla ze školy sama, ale děsně zmokla a nejspíš na ni lezla nějaká nemoc. Uvařil jsem čaj s citronem, který nikdo z nich nechtěl pít, takže jsem ho nakonec musel vypít sám a všichni jsme zasedli ke stolu a hráli v tichosti karty. Ve chvíli, kdy se mě můj syn po čtvrté zeptal, jak že se jmenuje ta karta v jeho ruce, dcera prohlásila, že je tohle naprostý nesmysl a odešla psát do svého pokoje úkoly. Tohle je další vlastnost, kterou očividně zdědila po své matce.
Když má žena přišla domů, vůbec jí nedošlo, že zapomněla vyzvednout děti. Přišla za mnou a trapně se zeptala, jestli se něco neděje, ale já neviděl důvod, proč jí to vysvětlovat, když jí to mělo napadnout samotnou. Očividně jí ale má odpověď, že je všechno fajn vůbec nijak nepřekvapila. V podstatě se vrátila do své obvyklé polohy - sedla si k televizi, otevřela si lahváč se zeleným čajem a nadávala na šowbyznys.
Přestal jsem si jí všímat a šel zkontrolovat dceru, která už měla podle všeho teplotu. To mě dopálilo. Vešel jsem do obýváku, zaječel jsem na svou ženu, že její dcera je nemocná, protože zmokla, když jí nikdo nevyzvedl, a že by bylo dobrý, kdyby jí teda aspoň zašla do lékárny pro Paralen, kterej nemáme už dva týdny, a kterej už druhej týden má koupit. Až teprve po této nesmyslně přímé konfrontaci mé ženě došlo, čím se provinila a odešla nakoupit léky a pár dobrot.
Po cestě na zpět se stavila v trafice a koupila mi pugét překrásných kubánských doutníků, aby si mě udobřila. Bylo to od ní hezké gesto, ale musel jsem jí připomenout, že od doby, co jsem měl před dvěma roky černý kašel, nekouřím. Byla z toho poněkud zdrcená. Omluvila se mi a svěřila se, že měla v práci těžký den a že toho má moc. Konejšivě jsem jí objal, jelikož to zjevně potřebovala a uložil jsem doutníky do police. Koneckonců, každá pracovitá žena potřebuje, aby ji na konci dne objal její muž v domácnosti.
