Samotný příběh hry je relativně prostý – do života bezdětného páru tvořeného barovým hráčem na saxofon a účetní, lidí, kteří uvízli v bezútěšném stereotypu, vstoupí cizinec, který se představí jako Pygmej, ale nevypadá tak. Vloupá se totiž k nim do bytu, udělá tam nepořádek, svlékne si oblečení a vypůjčí si župan dotyčné účetní. Ta je po příchodu zděšena a pochopitelně zahlcuje nově příchozího palbou otázek – Kdo je? Odkud přišel? Jak se jmenuje? Co tady dělá?

Je velmi překvapena, když zjišťuje, že jí na ani jednu nedovede uspokojivě odpovědět. Později se vrací domů i její manžel a hra pokračuje jako dlouhá diskuze o stereotypu, o pohodlí, o prioritách v životě, o volnosti a o svobodě. Na konci Pygmej se slovy omluvy odchází.

Co je však na samotném představení zřejmě nejpozoruhodnější je fakt, že bylo zinscenováno amatérským divadelním souborem Bezprken. Kdybych ovšem již od začátku nevěděla, že herci nejsou vystudovaní "damáci", asi bych to poznala jen těžko. Ráda bych vyzdvihla především výborný výkon Jiřího Moudrého v roli Pygmeje, se kterým zdatně držela krok i Kačka Crhová v roli účetní. Nejméně přesvědčivý se mi zdál Miroslav Křenek jako saxofonový hráč – zdálo se mi, že chvílemi lehce přehrává. Na výsledné kvalitě se to však promítlo jen pramálo.

Na závěr je ještě potřeba zmínit úžasná scénografie a půvabné kostýmy z dílny Radky Joskové, které jistě přispěly k pocitu příjemně prožitého večera.