V pondělí jsme byli obrazně nakrmeni zapečeným rybím filé se sýrem a maketou salámu vyrobenou v socialistických závodech oligarchy, který navíc ani neumí pořádně česky. Šťouchané brambory byly až podezřele dobré, ale otázkou je, zda nešlo třeba jen o chybu v přípravě. 

Co se týče úterních halušek, toto jídlo pocházející historicky ze severního Maďarska, chutnalo naprosto nadprůměrně. Vzhledem k tomu, že jeho maďarské chutě doplňovala anglická slanina z Českých Budějovic a čínské zelí, který se dováží z Wroclavi, nedá se tomuto téměř kosmopolitnímu jídlu nic vytknout. Snad jen, že si ho bylo třeba navolit.

Ve středu bylo kuře na medu. Tato medová variace na kuře na kari doplněná dlouhozrnou rýži však nakonec měla jednu vadu a tou byla nedostatečná křupavost kůže. Láďa Hruška by mohl vyprávět.

Čtvrteční oběd, opět knedlíkový, tentokrát obsahoval koprovku. Koprová omáčka dokáže spolehlivě rozvrátit studentskou symbiózu a rozdělit studenty na dva tábory. Na ty, kteří mají koprovku rádi a na ty, kteří si zjevně někdy během svého života prošli lobotomií dlažební kostkou. Maso dobré. 

Páteční vepřová kýta po selsku svým názvem neúplně odpovídá tomu, co si představíte. Obvykle totiž selský oběd obsahuje až několikanásobný počet kalorií vzhledem k tomu, jako fyzickou práci takový sedlák vykoná. Jelikož je však něco takového v naší školní jídelně doslova jednou nohou v Narnii, domníváme se, že jde pouze o marketingový tah. 

Toť vše a těšíme se na další týden.