V pondělí jsme si pochutnali na lososových nugetách, které byly sice více nugetové, než lososové, zato však byly stoprocentně bez konzervantů, barviv a rozemletých dětí ze zemí třetího světa. Bramborová kaša byla krásně bez hrudek, což mě, jako milovníka kaší velmi potěšilo. Zároveň také na vysvětlenou dodáváme, že čísla, která se nachází v jídelním lístku za pokrmem nejsou náhodná a ani nenaznačují souřadnice narození židovského proroka, nýbrž označují alergeny. Je to nová legislativa, která pozitivně diskriminuje alergiky, kterými samozřejmě naše redakce hrubě opovrhuje.

Úterní oběd byl ve znamení sladkých knedlíků s jahodami, které byly dobré leda tak na pálení žáhy, zvláště před tělocvikem. Naše redakce si „navolila“ a proto jsme ochutnali těstoviny se žampiony a nivou, které sice chutnaly úplně stejně jako těstoviny Montreal, ale chyběla jim ikonická brokolice. Toto jídlo hodnotíme jako stabilní, a to podle poločasu rozpadu.

Středeční hostina se skládala z hovězího na slanině a brambor. Je to jedno z mála míst, kde i ten nejhrubší konzervativec ocení mezidruhovou lásku. Na dvojku pak byly játra na cibulce s rýží, jediná játra denaturovanější než ty moje.

Čtvrteční oběd musím pochválit zejména proto, že neexistuje jídlo, které dokáže vyvolat větší diskuzi, než houbová omáčka. Jsou tu ti, kteří ji mají rádi a pak ti, kteří za svůj názor shoří v pekle. Knedlíky jsou navíc jediná příloha, která dokáže naše hladové krky dostatečně zasytit, abychom získali „dost síly na fyziku“.

Páteční milánské špagety jsou opět miskoncepcí. Ve skutečnosti by v milánských špagetách měla být kořenová zelenina. Tohle byly víceméně boloňské špagety. Což jim ale na druhou stranu neubírá na celkové chuti a stravitelnosti.

To je tedy vše a můžete se těšit na další týden.